Na svět lovců stínů padla temnota, zavládl chaos a zkáza. Clary, Jace, Simon a jejich přátelé se nyní musí spojit proti největší hrozbě, jaké kdy čelili – Claryinu vlastnímu bratrovi. Sebastian Morgenstern přešel do útoku a systematicky zasévá rozkol do řad lovců stínů. Pomocí Poháru smrti mění lovce stínů v bytosti z nočních můr, rozvrací rodiny, odtrhává od sebe milence a jeho temná armáda se stále zvětšuje. Nic na tomto světě nemůže Sebastiana porazit – ale kdyby se někdo odvážil do světa démonů, mohla by tu být naděje...

Knižní série Mortal Instruments (neboli Nástroje smrti) je součástí velmi rozsáhlého univerza, které zahrnuje nejen další dvě knižní série, ale také film a seriál. Je sice škoda, že tvůrci filmu nezvládli úplně využít potenciál tohoto světa, ale to by bylo na dlouhé povídání. Knihy se těší velké oblibě a to právem. Mě samotnou si toto univerzum a jeho postavy naprosto získaly.

Asi nikoho nepřekvapí, že v posledním dílu série dojde k rozuzlení celé zápletky. Sebastián totiž útočí na instituty po celém světě a přeměňuje Nefilim pomocí pekelného poháru na temné lovce stínů. Přeživší lovci stínů pak v boji váhají a nedokáží jen tak zabíjet své příbuzné, přátele, či známé, a to jen nahrává Sebastiánovi do karet. Aby toho nebylo málo, přijde s ultimátem, které Spolek postaví před velmi nelehké rozhodnutí. Může tím totiž způsobit rozvrat Dohod a rozpoutat válku s Podsvěťany.

To by ale nebyli Clary s Jacem, kdyby dění nevzali do svých rukou, a to by nebyli jejich přátelé, kdyby se k nim nepřidali. A tak se naše pětice vydá na poněkud sebevražednou misi, přeci jen jsou to lovci stínů a ti mají chránit svět před démony ať to stojí, co to stojí (tedy až na Simona, ale ten je vlastně takový upírský lovec stínů :D ).

Oproti předchozím dílům se zde dočkáme úhlů pohledu vícero postav. Už se zde nestřídá jen Clary s jednou či dvěma dalšími charaktery, ale prakticky se všemi hlavními postavami. Dokonce se zde objeví i části příběhu nových postav, Emmy Cairstairsové a Juliána Blackthorna, což tento díl poněkud oživilo. Navíc je to taková menší ochutnávka další série ze světa Lovců stínů – Temné lsti, ze které v češtině vyšel zatím první díl. Kromě toho se ve Městě pekelného ohně setkáme také s Tessou Grayovou, která je jednou z hlavních postav další série knih z tohoto universa – Pekelné stroje, ta dějově předchází Nástrojům smrti. Takže se dá říct, že tato kniha je mimo jiné i rozcestník k dalším knihám z tohoto úžasného světa.



Kniha je nabitá akcí, napětím, a chvílemi na mě působila až úzkostně, jelikož minimálně v jednom okamžiku mi přišla situace poněkud neřešitelná a říkala jsem si, že tohle sakra nemůže dopadnout dobře. Měla jsem dokonce opravdu často tendence nahlížet na nadcházející stránky, aby mi napověděly, jak se situace vyvine, protože jsem to nemohla vydržet. Zvláště pak v závěru knihy.

Co se týče charakterů postav, zdá se mi, že především hlavní pětice poněkud dospěla. Vlastně mi přijde, že se ani nechovají na ten věk, ale spíš jako by byli starší (většinou). Clary s Jacem konečně přišli na to, že komunikace s okolím občas není na škodu a že si tím můžou ušetřit spoustu zbytečných starostí (teda aspoň komunikují spolu, když už nic jiného, ale i to je vítaná změna).

Autorka samozřejmě nezapomněla i na humor tak charakteristický pro Simona a Jace, kteří si své poznámky neodpustili ani v těch nejhorších chvílích (mít takové přátele i v reálu musí být k nezaplacení :D ). A pozor, dojde i na humor ze strany Aleka, což pro mě bylo velmi příjemné překvapení. Alek se totiž konečně trochu vybarví a uvolní, a přestane se chovat tak extrémně upjatě (no, možná to je tím, že počítá, že každou chvílí umře). Co se týče humoru, opravdu nemohu opomenout scénku s lordem Montgomerym – kdo jste knihu četl, víte, o čem mluvím; kdo ne, těšte se – sakra, kdo tohle vymyslel? :D Každopádně nemohu říct, že bych to od zainteresovaných postav nečekala, opravdu jsem se hodně bavila.


Jak se kniha blížila ke konci, bylo mi jasné, že přijde nějaká oběť. Ta oběť přijít přeci musela, protože kde by jinak bylo nějaké napětí, emoce a podobně. Bez té oběti by to prostě byla nuda, to si přiznejme (a musím to přiznat i já, člověk, který zbožňuje happy endy). Ve chvílích, kdy jsem zrovna nečetla, jsem přemýšlela, jaká ta oběť bude. Přemýšlela jsem, jestli se autorka rozhodně zabít některou z hlavních postav a upřímně jsem se bála, že to skutečně udělá. Ovšem to, co vymyslela, zcela předčilo mé očekávání. Ona totiž udělala něco mnohem horšího. Vemte si situaci, kdy čtete šest knih o několika lidech (které si nejspíš dost oblíbíte a utvoříte si k nim vztah) a autorka jednoho z těch lidí vezme a smaže úplně všechno, co udělal, kým byl…všechno. Jestli jsem u některé části celé série měla co dělat, abych udržela emoce na uzdě, pak to byla právě tahle. Vážně musím říct, že konec této knihy a celé série je naprosto geniální, skvělý a o to víc celou sérii zbožňuju. Ano, úplný závěr knihy byl kýč s velkým K, ale i kýče občas mohou být hezké a milé.

A je to. Série je u konce. Musím přiznat, že díky Městu nebeského ohně mi některé z postav dost přirostly k srdci a tak je pro mě docela těžké se s nimi teď rozloučit. Pro mě jde bezesporu o emočně nejnáročnější díl. Rozhodně jsem spokojená s tím, jak vše dopadlo, a tak nezbývá, než se vrhnout na série Pekelné stroje a Temné lsti, protože svět lovců stínů prostě opustit nechci. A až je dočtu, myslím, že se vrátím opět k Nástrojům smrti a přečtu si vše znovu.